Tělo, mysl a duše

Úvodní zamyšlení Abychom získali vzácné přepuštěné máslo ve svém nitru, musí být tělo zahříváno vnitřním ohněm meditace. Nejprve zahřejeme mléko života klidným, uvolněným dýcháním, a tehdy vystoupí smetana. Udržujme ticho v mysli i nehybnost v těle, abychom smetanu proměnili v máslo. Jak se noříme hlouběji do svých meditací, usilujeme o to, aby toto přepuštěné máslo bylo dostatečně čisté a mohlo zcela shořet v ohni moudrosti.

Existuje zvláštní druh jelena, kterému se říká kabar pižmový. Z jeho těla vychází nádherná, téměř nebeská vůně. Protože však nezná její zdroj, marně ji hledá všude kolem sebe a snaží se zjistit, odkud tato sladká vůně přichází.

Stejně tak i my hledáme zdroj štěstí ve vnějším světě prostřednictvím svých smyslů obrácených ven a zapomínáme hledat uvnitř sebe. Jak ale můžeme dojít ke zdroji, když nevíme, jak jej hledat?

Na tento svět jsme přišli pouze na krátkou dobu a brzy se budeme muset vrátit tam, odkud jsme přišli. Jaký je tedy smysl našeho krátkého pobytu na planetě Zemi? Jaký je smysl života? Proč jsme získali lidské tělo, a ne tělo zvířete nebo rostliny?

Pokud nalezneme správné odpovědi na tyto otázky, většina problémů našeho života se rozplyne. Chceme-li pochopit skutečný cíl života, měli bychom si položit několik otázek: „Kdo jsem? Proč medituji? Jaký smysl má studium posvátných písem nebo návštěva chrámů, synagog a kostelů? Jaký hlubší důvod mě vedl k tomu, abych věnoval svůj čas určité duchovní praxi?“

Upřímně se sami sebe ptejme, zda skutečně a opravdově usilujeme o dosažení nejvyššího cíle života – a jakými prostředky se k němu snažíme dojít.

Lidský život tvoří duše, která je věčně čistá, božská, nesmrtelná a zářivá; tělo, které je omezené a pomíjivé; a mysl, která stojí mezi tělem a duší jako hlavní překážka.

Každé lidské tělo se skládá z pěti základních prvků: země, vody, ohně, prostoru a vzduchu. V Bibli se říká, že Bůh stvořil člověka ke svému obrazu z prachu země a vdechl mu do chřípí dech života. Není náhodou, že Bůh použil právě prach a ne jinou látku. Prach je symbolem pěti prvků.

Lidské tělo, stejně jako těla zvířat a rostlin, prochází šesti proměnami: rodí se, existuje, roste, přestává růst, chátrá a nakonec umírá. Přestože je růst přirozenou vlastností těla, má své hranice. Postupem času tělo stárne, vlasy šedivějí, zrak slábne a celková síla i vitalita ubývají, až se nakonec tělo opět promění v prach. Myšlenka, že naše tělo musí projít stárnutím a smrtí, nám nemusí být příjemná, je to však skutečnost, kterou musíme přijmout.

Co je vlastně toto tělo, kterému přikládáme takovou důležitost?

Posvátná písma nabízejí mnoho různých obrazů a přirovnání, která nám pomáhají pochopit úlohu těla a jeho pomíjivou povahu. Katha upanišad přirovnává tělo k vozu. V dnešní době bychom jej mohli přirovnat k automobilu. Tělo je vozem taženým koňmi a smysly jsou koňmi, kteří jej táhnou. Nejsou-li smysly dobře vycvičené, vystavujeme se nebezpečí. Jsou-li však ukázněné, můžeme bezpečně a plynule dojít ke svému cíli.

Tělo je také přirovnáváno k oděvu. Duše nosí tělo jako šat, který vyměníme, když se opotřebuje. Stejně jako při převlékání zůstáváme stále tou samou osobou, měníme i tělesný oděv, zatímco duše zůstává nedotčena.

Je důležité o své tělo náležitě pečovat, aby nám umožnilo dojít k cíli, neměli bychom však k němu být příliš připoutáni.

Lidské tělo je odrazem naší vlastní mysli. Je-li naše mysl klidná, rozzlobená nebo úzkostná, odráží se to v naší tváři. Tvář je zrcadlem našich myšlenek, slov a činů. Je-li naše mysl silná, bude silné i tělo; je-li naše mysl zdravá, bude zdravé i naše tělo. Proto je nezbytné proměňovat svou mysl, aby i naše tělo mohlo být v co nejlepší fyzické kondici.

Toto tělo je příležitostí, kterou jsme dostali, abychom zpracovali a vyčerpali svou minulou karmu, mohli se osvobodit a dosáhnout vysvobození. Tělo je tedy polem, na němž se může odehrávat karma – tedy jednání.

Každý lidský život je výsledkem rovnováhy mezi minulou a současnou karmou. Jednali jsme v minulosti a jednáme i v přítomnosti. Proto není jednoduché osvobodit se ze sevření karmy. Člověk by měl žít moudře a uvědomovat si, že lidské zrození je vzácnou a výjimečnou příležitostí osvobodit se od nevědomosti.

Bhagavadgíta, upanišady, některé jógové spisy a další posvátné texty také zobrazují tělo jako město s mnoha branami. Devět bran, o nichž hovoří Bhagavadgíta, představují naše dvě oči, dvě nosní dírky, dvě uši, ústa a dva další tělesné otvory. Prvních sedm se nachází v oblasti obličeje, zbývající dva jsou pohlavní orgán a řitní otvor.

Jógové spisy hovoří také o desátém otvoru, který je zobrazován jako zavřená brána – je jím fontanela na temeni hlavy. Ve skutečnosti bychom však mohli říci, že tělo má nekonečné množství otvorů, protože hmat je rozprostřen po celém povrchu kůže.

V tomto městě s mnoha branami žijeme jen krátkou dobu. Protože duše přichází do tohoto těla pouze na omezený počet let a až nadejde čas, opustí jej, měli bychom se snažit získat z tohoto lidského zrození co nejvíce. Přestože si uvědomujeme pomíjivou povahu těla, měli bychom svůj život vnímat jako jedinečný a vzácný Boží dar.

Zatímco tělo je dočasné, duše je nesmrtelná, božská a věčně čistá. V Bibli je duše popisována jako obraz Boha a podobně upanišady říkají, že jsme dětmi nesmrtelnosti.

Duše je přítomna v každém atomu těla, prostupuje jím a jako čistá energie je nezničitelná. Stejně jako je žárovka bez elektřiny nepoužitelná, tělo je bez síly duše nečinné a nemůže vykonávat své funkce. Díky přítomnosti duše každá buňka těla pulzuje životem.

Duše je hybnou silou činnosti smyslů i všech funkcí těla. Bez její přítomnosti by tělo zůstalo nehybné. Duše je jemnější než to nejjemnější, a proto ji není snadné popsat. Lze ji však vnímat a zakusit v meditaci.

V upanišadách se říká, že stejně jako je olej ukryt v každé části sezamového semínka, máslo v každé kapce mléka a oheň i v té nejmenší částečce dřeva, duše prostupuje každou částí těla. Jogín může prostřednictvím meditace získat olej ze sezamového semínka a máslo z mléka. Tento proces můžeme nazvat uplatněným poznáním – praktickou meditací.

Duše je také popisována jako prána, životní energie, která jemným způsobem umožňuje každé části těla být plná energie a života. Dech je fyzickým projevem prány.

Tak jako je tělo tvořeno pěti základními prvky, můžeme duši přirovnat k nepostřehnutelnému a neomezenému prvku prostoru, který nezná žádné hranice a je zajedno s věčným Stvořitelem. Stejně jako prostor zůstává stále jedním a týmž prostorem, ať už se nachází uvnitř nějakého předmětu, nebo mimo něj, také duše prostupující tělem a Bůh jsou jedno a totéž.

Mysl je prostředníkem mezi tělem a duší. Je nesmírně důležité snažit se svou mysl stále lépe poznávat. Mysl je dobrým přítelem, ale zároveň přítelem zmateným.

Budeme-li bdělí a budeme-li neustále pozorovat, na co se naše mysl nejčastěji soustředí, poznáme, jaké priority si vytvořila, co nás nejvíce přitahuje a čeho si nejvíce ceníme.

Pozorujme svou mysl prostřednictvím rozjímání a meditace. Zkoumejme ji a všímejme si, jaké myšlenky se v ní objevují nejčastěji a opakovaně. V duchovním životě je sebepozorování základní a nezbytnou praxí, protože nám odhaluje, jakou mysl skutečně máme.

Běžná, nevycvičená mysl se neustále a neúprosně obrací ven, zatímco pokojná duchovní mysl zůstává klidná a nehybná. Mysl, která nikdy neprošla duchovním výcvikem, se tvrdošíjně obrací k předmětům smyslů a nechává se unášet smysly zaměřenými navenek.

Mysl je jedinou překážkou na cestě k osvícení – a zároveň jediným nástrojem, který nás může osvobodit od nevědomosti.

Mysl může být užitečným nástrojem, nebo příčinou neustálého neklidu a chaosu.

Pozoruj svou mysl a používej ji s rozlišováním.

Text: Paramahamsa Prajnanananda, z knihy Yoga: Pathway to the Divine.